Zarathuštra

Kategorie: osobnost religionistika

Podkategorie: Zarathuštra

Prorok a reformátor staroíránského náboženství, kterého Řekové nazývali Zoroastrés, žil mezi mezi 8. - 6. stol. př. Kr. Po něm se stoupenci jeho učení nazývají zarathuštrovci. Po zániku posledního zarathuštrovského státu perské říše Sásánovců (3. - 7. stol.), se podle íránské provincie Fárs, která byla důležitým místem nauky Ahura Mazdy, nazývají také Pársy (viz pársismus). Někdy se objevuje i označení mazdaismus, podle centrálního boha Ahura Mazdy. Jméno zakladatele náboženství znamená přeneseně "majitel velbloudů" a pochází z toho, že jeho otec patřil ke kmeni chovatelů dobytka. Všechny zprávy o životě Zarathuštry jsou založeny na doměnkách a legendách, jeho životní data se nedají blíže ohraničit. Podle legendy se prý Zarathuštra už časně oddal náboženskému rozjímání. Boží zjevení přijal ve věku 30 - 40 let od Ahura Mazdy, před jehož trůn ho zanesl anděl. Po svém osvícení putoval asi dvanáct let Íránem a marně se snažil získat pro své nové učení stoupence. V té době ho pokoušeli ďáblové. Měl ještě další boží vidění, která ho posilovala v jeho působení. Nakonec se mu podařilo obrátit knížete Vištáspu, který mu poskytl útočiště. Na jeho dvoře získal Zarathuštra vliv, protože obrátil celý knížecí dvůr. Ve sporu se sousedním královstvím Zarathuštra padl v boji. Protože zprávy o životě Zarathuštrově jsou skrovné, nedá se přesně objasnit, v které části Íránu žil a působil; pravděpodobně to však byly východní a jižní provincie. Jeho působení je naproti tomu jisté. Zformoval starý íránský polyteismus v dualistické náboženství soustředěné na Ahura Mazdu. Zarathuštrova nauka se obracela proti starým kultům, odmítal kult Mithrův, stejně jako používání omamující šťávy haomy. Tyto reformy však asi nebyly trvalé, protože jak kult Mithrův, tak používání haomy jsou doloženy také v pozdější době v souvislosti se zarathuštrismem. Základním principem zarathuštrismu je protiklad dobra a zla, světla a tmy. Jako symboly tohoto boje stojí proti sobě Ahura Mazda, jehož pozdější jméno je Ormuzd, a Angró Mainju, který se později nazývá Ahriman. Oba vedli boj o světovládu, který trval čtyři věky, každý asi po třech tisících letech, a skončil vítězstvím Ahury Mazdy. Jsou různé názory, které se snaží vysvětlit vztah obou protivníků. Avesta, písemný pramen zarathuštrismu, míní, že oba byli od začátku času. Je to tedy dualismus, který vítězstvím Ahura Mazdy přechází do monoteismu. Zervanismus (též zurvanizmus) učí, že oba bohové vzešli z "trvajícího času" (zurván akarnan). Pársové (viz pársismus) zastávají názor, že jejich náboženství bylo vždycky čistým monoteismem, protože Ahura Mazda stojí nad všemi bytostmi a stvořil i Angra Mainjuna. Tento názor je asi odůvodněn úmyslem, aby ho muslimové uznali monoteistickým náboženstvím. Oběma pólům jsou vždy ještě přiřazováni podřízení bohové. Bohové Ahura Mazdy se jmenují Améša spentové, Angra Mainyuovi se nazývají daévové. Dobří duchové jsou zpravidla abstrakcemi dobrých ctností a fungují jako ochranní duchové. Zlí duchové, daevové, jsou zpravidla dřívější bohové, jejichž kult Zarathuštra odmítal. Symbol boje dobra se zlem, světla s tmou, zaujal v zarathuštrismu kult ohně. Od doby Achajmenovců pěstovali kult svatého ohně v ohňových chrámech. Protože kult nesměli vykonávat laici, měli kněží ve státě zvláštní moc. Zvláštní význam měla i obrana proti zlým duchům, takže existovalo mnoho ritů na ochranu ohně, země a vody před znečištěním démony. Zarathuštrismus se silně vyznačuje rolnickou kulturou, z níž vzešel. Užitečná zvířata, jako dobytek, ovce nebo psi, jsou stvoření Ahura Mazdy; ale taková, která člověka ohrožují, jako hadi a šelmy, se přidělují Angra Mainjuovi. Člověk se svými činy musí rozhodnout mezi cestou Ahura Mazdy, dobra, nebo Angry Mainjua, zla, a dojde podle tohoto kterého způsobu života buď do ráje nebo spadne do pekla. Ti, u nichž jsou činy v rovnováze, zůstanou v mezistavu. Pobyt v těchto stavech je jen přechodný, protože duše a tělo se na konci světa opět spojí a pak se rozhoduje jejich konečný osud. Zvláštností zarathuštrismu je kult mrtvých. Protože mrtvoly jsou nečisté a země a oheň se jimi nesmí znečistit, vystavovali se mrtví přírodě tak dlouho, až z nich zůstaly jen kosti, které se mohly pohřbít.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

religionistika

Zarathuštra



Copyright iEncyklopedie.cz