Vaněk, František Bernard

Kategorie: osobnost

Časové zařazení: 19. století 20. století

(1872–1943), kněz, básník, spisovatel, narozený v Blovicích u Plzeně. Po studiích v Českých Budějovicích byl v roce 1896 vysvěcen na kněze. Hlásil se ke hnutí Katolické moderny. Jeho první básnická sbírka vyšla pod názvem Sacerdotium (1898). Jako kaplan v Pelhřimově, farář na poutním místě Křemešník a od roku 1906 pelhřimovský děkan rozvinul neobyčejně širokou aktivitu v oblasti náboženskovýchovné, žurnalistické, ediční aj. Největší literární význam měl homiletický časopis Kazatelna, který založil roku 1902. Vrcholem jeho homiletické činnosti je práce Studnice Boží Moudrosti. Encyklopedie výroků Písma svatého a svatých Otců (1939). Na obrozenskou a vlasteneckou tradici 19. století navázal úspěšným románem Na krásné samotě (1937). Pro své vlastenecké postoje byl v červnu 1942 zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora Dachau, kde na jaře 1943 zemřel. Po válce byly vydány z pozůstalosti úryvky jeho vzpomínek (mj. na F. Bílka, O. Březinu, J. Š. Baara) v knize Vlaštovky se vracejí (1946).
Heslo převzato z publikace: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století vydané nakladatelstvím CDK www.cdk.cz

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

19. století

20. století



Copyright iEncyklopedie.cz