Valdenští

Kategorie: křesťanství

Podkategorie: duchovní hnutí

Přivrženci hnutí - chudoby a náboženské obnovy, jež vzniklo koncem 12. století. Hnutí bylo dílem lyonského obchodníka Petra Valdese (+kolem r. 1205). Valdes (též Valdus, Valdo) se obrátil na základě - evangelijních rad z horského kázání (Mt 5-7), rozdal své bohatství chudým a s několika druhy se věnoval potulnému apoštolskému kázání (Mt 10) pronášenému řečí lidu. Jeho první stoupenci, kterým se říkalo Lyonští chudí, (schválení původně papežem r. 1179), nerespektovali zákaz kázat bez pověření a byli potrestáni Luciem III. na pavijském sněmu r. 1184 jako kacíři spolu s - katary. Na obranu proti tomuto trestu někteří v., jako např. Durando di Osca (+po roce 1210), obhajovali svou pravověrnost (Liber antihaeresis). Zatímco tato skupina v. se podrobila církvi (1208) a přijala název Katoličtí chudí (uznáni v r. 1210), zbývající část hnutí po Valdesově smrti zradikalizovala svou kritiku církve (odmítání přísahy a vojenské služby) a nabyla povahy laické církve s vlastní bohoslužbou, svátostmi a náboženskými kazateli, mezi které patřily i ženy. Odsouzení ze strany Inocence III. (4. - lateránský koncil, 1215) a uplatňováním právních předpisů proti kacířství byli v. zatlačeni do ilegality, což však podpořilo jejich šíření se i za hranice jižní Francie a severní Itálie. Jejich vliv v moderní době byl znatelný v alpských údolích Piemontu a Savojska. Roku 1848 jim Karel Albert přiznal rovnost občanských práv. Od r. 1857 zesílila jejich emigrace do Latinské Ameriky do oblasti Rio de la Plata, převážně z hospodářským důvodů. Z hlediska organizace uplatňují v. reformačně presbyteriánský model. V. dnes mají v mnoha italských krajích svá střediska a spravují velký počet sociálních ústavů, kulturních středisek a také teologickou fakultu.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství

duchovní hnutí



Copyright iEncyklopedie.cz