Schelling, Friedrich Wilhelm Joseph

Kategorie: osobnost

Časové zařazení: 18. století 19. století

(*Leonberg 27.1.1775 - +Bad Ragaz 20.8.1854). Filozof německého idealismu. Studoval spolu s G. W. F. Hegelem a F. Hölderlinem v tübinském klášteře teologii a stal se už ve svých 23 letech profesorem v Jeně, kde úzce spolupracoval s romantiky. Ovlivněn zprvu idealismem J. G. Fichteho, vyvinul Schelling od r. 1801 vlastní přírodní filozofii, jejímž cílem je harmonie přírody a ducha. Příroda se vyznačuje duchem, a Bůh představuje jednotu přírody a ducha. Touto filozofií chtěl Schelling doplnit křesťanství. Ve spojení protikladů ducha a přírody, subjektu a objektu a reálného a ideálního skrze Boha přecházelo Schellingovo myšlení stále více do náboženské filozofie. Zprvu byl pro něho svět zrcadlem Božím, přičemž Boha a svět nechápal jako oddělené. Od r. 1806 chápal Boha jako osobu v předsvětovém dění, která už nepotřebovala svět. Svět se odvozoval spíše od Boží svobody. V tom smyslu je třeba chápat i jeho kosmickou kristologii. Kristus vládne už před svým vtělením jako "logos" ve světě, aby ho přivedl spásou k Bohu. Proti Hegelově dialektické filozofii myšlenky, která nutně určuje všechno, staví Schelling "pozitivní" filozofii svobodných skutečností Božích. Člověku zbývá jen poznání, které přijímá. Ve svých pozdních spisech chtěl zjevení Boží získat z celých náboženských dějin.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

18. století

19. století



Copyright iEncyklopedie.cz