Řehoř Naziánský
Synonyma hesla:
Řehoř TeologGrégorios z Nazianzu
Kappadočtí otcové
Kategorie:
osobnost křesťanství
Časové zařazení:
rané křesťanství 4. století
Řehoř Naziánský se spolu s Basilem Velikým a Řehořem z Nyssy řadí k tzv. velkým Kappadočanům: tak se označuje skupina významných teologů, díky jejichž teologickému úsilí a církevněpolitické obratnosti se podařilo ke konci 4. století překonat trojiční spory. – Řehoř se narodil v Nazianzu (Diocesarea) v Kappadokii. Jeho otec, Řehoř Naziánský Starší, tam byl biskupem. Řehoř nejprve navštěvoval řečnickou školu v Cesareji kappadocké, pak křesťanské vyšší školy v Cesareji palestinské a v Alexandrii. Svá studia završil na pohanské škole v Athénách, nejryzejším místě osmisetleté tradice platónské filozofie. Brzy po něm tam nastoupil i Basil a oba prohloubili své přátelství z dřívější doby. Kolem roku 357 Řehoř přerušil studia, aby následoval vnitřní povolání k mnišskému způsobu života. Vrátil se domů a přijal křest. Pak vyhledal Basila v klášterním společenství, které založil. Za tohoto pobytu vzniklo společnou prací dílo Filokalia, antologie z Origenových spisů, a dále obě Řehole, které se tradicí zachovaly pod Basilovým jménem.
Řehoř se později vrátil do Nazianzu. Asi v roce 362 mu otec udělil presbyterské svěcení. Podle tehdy dosti častého obyčeje se zprvu vyhýbal převzetí kněžské služby. Své chování vysvětlil v Obhajobě vlastního útěku (Apologeticus de fuga sua), v níž důkladně rozebírá vykonávání kněžské služby. Po návratu pak pomáhal otci při spravování diecéze. Netrvalo dlouho a Basil, který se mezitím stal metropolitou v Cesareji, se na něho obrátil s prosbou o pomoc. Protože však Kappadokii císař rozdělil na dvě provincie, vznikly potíže při vymezení nového metropolitního obvodu vzhledem k obvodu metropolity Anthima z Tyany. Aby si Basil mohl podržet a zachovat spornou hraniční část, chtěl přítele Řehoře vysvětit na biskupa v Sasimě, malém nevýznamném místě při nově vytyčené hranici. To se však velmi dotklo Řehořovy ješitnosti. Nechal se sice od Basila o Velikonocích 372 vysvětit na biskupa, ale místo aby se ujal funkce, opět utekl; nechtěl ani vidět „ubohé hnízdo“, jak píše ve vlastním životopisu. Jen naléhavými prosbami otce se dal pohnout alespoň k návratu do Nazianzu. Otec zemřel v roce 374, téměř stoletý, brzy po něm zemřela i matka. Řehoř spravoval krátce ještě diecézi po otci, ale brzy se uchýlil do Seleukie v Isaurii.
Počátkem roku 379 ho zavolala na pomoc pravověrná obec věřících v Konstantinopoli. Byla nepočetná, ariánů bylo mnohem víc. Mezitím se však po katastrofě v Adrianopoli oprávněně očekávalo, že se za Theodosiova panování věci změní. Řehoř se zprvu držel statečně, ačkoli se musel potýkat s mnoha spory, které ovšem částečně vznikly kvůli jeho nerozhodnosti a samolibosti. Císař Theodosius se ho však zastal; po půldruhém roce (koncem r. 380) mu slavnostně předal apoštolský chrám a velký koncil roku 381 ho potvrdil v úřadu. Ale právě tento koncil mu přinesl nové nesnáze. Na jedné straně egyptští biskupové popírali legitimitu jeho biskupského úřadu; na straně druhé ho zklamali jeho přívrženci, kteří odmítli jeho rozumný návrh, jímž chtěl odstranit antiochijské schizma. Opět rezignoval a odebral se do stále ještě osiřelé diecéze svého otce. Tentokrát tam zůstal tak dlouho, než se nalezl nástupce. Řehoř se pak uchýlil do ústraní a žil jen askezí a kontemplací. Zemřel asi v roce 390.
Heslo převzato z knihy Slovník starokřesťanské literatury, kde najdete i přehled autorových spisů a českou literaturu do roku 2005.