Papežský legát

Kategorie: křesťanství

Podkategorie: papežství

Z lat. legatus, »pověřený«. Zástupce - papeže. Papež má nezcizitelné a nezávislé právo jmenovat své vyslance, překládat je a odvolávat při zachování norem mezinárodního práva, bez schválení jak ze strany - biskupů, tak ze strany civilních úřadů (CIC 362). Legáty mohou být - klerici nebo - laici, jimž papež svěří, aby ho trvale zastupovali u místních církví nebo u států a veřejných představitelů či jiných orgánů (CIC 363 par. 1). Podle - motu proprio Sollicitudo omnium Ecclesiarum (SOE, 24. 6. 1969) existují různé druhy legátů: a) apoštolští legáti, nastálo jmenovaní jen u místních církví v určité církevní oblasti, b) legáti, kteří vykonávají zastoupení stále nejen u místních církví, ale i u států a civilních orgánů. Na této úrovni se rozlišuje: nuncius, který je na úrovni vyslance a ipso iure je doyenem diplomatického sboru, pronuncius, jenž toto právo nemá, internuncius, což je mimořádný legát nebo plnomocný ministr, pokud vztahy mezi - Apoštolským stolcem a vládami nejsou na úrovni řádného diplomatického zastoupení (SOE, I,2). K tomu je nutno připočíst apoštolské delegáty a vyslance Svatého stolce, vysílané k vládám ve zvláštních případech, vedoucí a pověřenci s pověřovacími listinami, kteří vykonávají stálé zastoupení papeže, ale náhradním způsobem (SOE, I,3), pověřenci ad interim, kteří nahrazují vedoucí misí v případě nepřítomnosti (SOE, II,2), c) legáti, kteří jsou pověřeni zastupovat papežskou misi u mezinárodních organizací nebo na konferencích a kongresech. Dělí se na: delegáty, kteří mají hlasovací právo, pozorovatele, kteří takové právo nemají (CIC 363, § 2, SOE, II,1), d) legát a latere, - kardinál, jenž je pověřen papežem jako jeho osobní vyslanec v přechodné zvláštní záležitosti (CIC 358).

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství

papežství



Copyright iEncyklopedie.cz