Panteismus

Kategorie: křesťanství

Z řec. pan, »vše«, a theos, »bůh«. Termín, poprvé použitý začátkem 18. stol., označuje každou nauku, která tvrdí, že Bůh žije ve všech věcech, nakolik je jediná podstata či přirozenost absolutní, nekonečná a neosobní, takže v Bohu jsou spolu absolutní bytí a živá a tvůrčí příroda. Prvky p., který byl během staletí různě vykládán, byly součástí některých východních náboženství a monismu předsokratovských řeckých filosofů, a následně pak materialistického stoicismu. Dalšími stoupenci p. byli přírodní renesanční filzofové (G. Bruno, B. Telsius atd.), svého vrcholu dosahuje u Spinozy, jenž tvrdil že věci a bytosti jsou čisté přechodné »způsoby« a že svět a Boží podstata jsou totožné. Němečtí idealisté přijímají Spinozovo ztotožnění Boha s přírodou (Deus sive natura - Bůh či příroda). Tvrdí však, že souhrn je v procesu neustálého vznikání, postupného tvoření se, v němž - absolutno rozvíjí své božství.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz