Obrazoborectví

Kategorie: křesťanství

Různé názory na užívání obrazů v náboženství vedly v dějinách křesťanství vícekrát k prudkým, i ozbrojeným sporům. V byzantské říši odsoudil císař Lev III. Isaurský r. 726 velmi rozšířené uctívání obrazů, což vedlo k polarizaci pozic ctitelů obrazů a obrazoborců. Pronásledování zastánců obrazů skončilo teprve r. 787, když na druhém koncilu nicejském byla znovu připuštěna přenesená (proskénitická) úcta k ikonám, tj. že skrze obraz lze duchovně vnímat zobrazeného, nedovoluje však ikonodúlii, tj. dokonalé uctívání, které je vyhrazeno pouze Bohu. V 15. stol. v českých zemích za husitských válek byly ničeny obrazy a sochy svatých. Odmítání katolického kultu obrazů v Německu a v Holandsku se radikalizovalo z protestantské pozice od r. 1522, když pod vedením německého teologa Andrease Karlstadta, v Lutherově nepřítomnosti ve Wittenbergu začalo odstraňování obrazů svatých a postav Panny Marie v mnoha německých a holandských kostelích. Luther sám postupoval na rozdíl od protestantských výtržníků mírněji a obrazy později zase připustil, pokud nebyly samy objektem uctívání. Roku 1523 Zwingli ve Švýcarech zcela odstranil obrazy v reformované církvi, což se často dělo formou hrubého obrazoborectví.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz