Oběť

Kategorie: religionistika

V dějinách náboženství je o. rituálním úkonem, při němž se božstvu předkládá dar. O. tedy může být odezvou na jednání božstva, nebo je má vyvolat. O. mohla být krvavá (bylo-li obětním darem zvíře, či dokonce člověk), nebo nekrvavá (oběť věcná). V židovství je o. tak samozřejmou záležitostí, že nebyla ani teologicky vysvětlována či zdůvodňována. Je však podstatně poznamenána prorockou kritikou - kultu a - monoteismem a upravena kněžským zákonodárstvím ( - Leviticus). V křesťanství je dar života, který Ježíš obětoval svou smrtí na kříži a který měl spásnou a výkupnou funkci, vykládán v řádu obřadné o. Je považován za velikonoční o., která dokonává definitivní - vykoupení lidstva, o. nové - smlouvy, která převyšuje všechny oběti (srov. Žid 10,10). Proto je v církvi všech dob - eucharistie považována za o. a slaví se jako jediná a pravá o. v Duchu, kterou Kristus nabízí Otci spolu s církví, o., která vyjadřuje po všechny časy platnost a trvalost daru, jež Kristus Otci ze sebe jednou pro vždy krvavým způsobem učinil.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika



Copyright iEncyklopedie.cz