Manicheismus

Kategorie: křesťanství

Podkategorie: gnose

Z perského Mani haja, »Živoucí Mani«. Gnosticko-dualistická nauka perského knížete Maního (216-276 po Kr., - gnoze, - dualismus), inspirovaná mj. buddhismem a zarathuštrismem. Podle m. existují ve skutečnosti dva rozdílné principy: dobra a zla, světla a temnoty. Na počátku existovaly tyto principy odděleně. Později temnoty napadly světlo, ale na konec zvítězí světlo. Hmotný svět je plodem temnot. Proto se musí každý člověk ve vlastním životě snažit vymanit duši (dílo světla) z těla, čili z nadvlády temnot.Z tohoto ústředního mýtu vyplývá celá m. mravouka a vyžaduje značné oběti (půsty, pohlavní zdrženlivost atd.). Ti, kdo v tomto záměru uspějí - po pravdě řečeno nemnozí - vstoupí okamžitě do ráje světla. Ostatní se opakovaně inkarnují do dalších těl temnoty, pokud jejich hříchy nebyly tak závažné, aby museli být ihned ponořeni do věčného - zatracení. Manichejské nauky se opakovaně inspirovaly křesťanstvím a rozšířily se v Egyptě, Severní Africe, Galii, Dalmácii aj. Členem jedné manichejské sekty byl jistou dobu i sv. Augustin. Na Východě přetrvával m. až do 12. stol., odkud ovlivnil hnutí albigenských ( - kataři) a - bogomilů a paulikiánů v Bulharsku.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství

gnose



Copyright iEncyklopedie.cz