Latinský jazyk

Kategorie: křesťanství

Po počátečním užívání aramejštiny ( - Marana-thá v Didaché 10,6, 1 Kor 16,22), se stala církevním a liturgickým jazykem řečtina a poté latina, nejdříve asi v severní Africe, odkud pocházejí nejstarší dokumenty křesťanské latiny (1. pol. 3. stol.). Řečtina se však udržela ještě dlouho v mešním - kánonu, v srdci - liturgie. K latinizaci kánonu došlo v Římě pravděpodobně teprve za Damase I. (366-384) současně s Jeronýmovým latinským překladem - Vulgáty. I když nejstarší svědectví máme u milánského - biskupa Ambrože (De sacramentis 4,21-37), přesto se zdá, že proces polatinštění jazyka obřadů probíhal nejdříve v Římě. Od konce 4. stol. za - papeže Siricia se latina stala také jazykem papežské kanceláře a tak tomu je až do současnosti ( - Acta Apostolicae Sedis). Latinu v - liturgii podpořil také - tridentský koncil (IV. zasedání: uzákonění Vulgáty, XXII. zasedání, kap. 8: zachování latiny proti vulgaris lingua při sloužení - eucharistie). V celosvětovém rozvoji katolictví se kromě toho latina ukázala jako důležité pouto jednoty v mnohosti národů a jazyků. Věrnost tradici byla vyjádřena v konstituci Veterum sapientia (1962) Jana XXIII. Druhý - vatikánský koncil (konstituce Sacrosanctum concilium o liturgii ze 4. 12. 1963) dovolil používání národních jazyků v liturgii, včetně tradičního »kánonu«. Používání národních jazyků vyvolalo negativní reakci v některých konzervativních kruzích. - Tradicionalismus.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz