Jan Zlatoústý

Synonyma hesla: Ióannés Chrysostomos

Kategorie: osobnost křesťanství

Podkategorie: svatí

Časové zařazení: rané křesťanství 4. století 5. století

Jan Zlatoústý (Chrysostomos) je plným právem považován za nejproslulejšího kazatele staré církve. Je jediným kazatelem z této doby, který svým živým a bezprostředním jazykem dokáže oslovit srdce dnešního člověka. Narodil se v Antiochii roku 344 nebo trochu později. Mezi jeho učiteli byl i slavný rétor Libanios. V roce 372 přijal křest jako výraz rozhodnutí věnovat se askezi. Jeho učitelem teologie se stal Diodoros z Tarsu a jeho spolužákem Theodor z Mopsuestie. Potom odešel do hor, kde žil zprvu čtyři roky pod vedením jiného poustevníka a pak dva roky v naprosté samotě jako eremita. K návratu do Antiochie ho přimělo nebezpečné onemocnění. V roce 381 ho Meletios vysvětil na jáhna a roku 386 přijal presbyterské svěcení od Flaviana. Během následujících dvanácti let se jeho věhlas jako výtečného kazatele rozšířil natolik, že v roce 397 byl na příkaz císaře Arcadia ustanoven nástupcem zemřelého patriarchy Nektaria v Konstantinopoli. Patriarcha Theofil Alexandrijský mu musel proti své vůli udělit biskupské svěcení. Jan Zlatoústý brzy vzbudil neohroženými káravými kázáními odpor u císařovny Eudoxie. Tak se patriarchovi Theofilovi, který nelibě nesl, že na biskupském stolci hlavního města sedí antiochijský vetřelec, podařilo rozvinout proti Janovi hru plnou intrik. Když se měl Theofil v roce 402 v hlavním městě zodpovídat kvůli stížnostem egyptských mnichů, využil této příležitosti ke svolání takzvané dubové synody (402/403), jíž se účastnilo 36 biskupů a na níž byl Jan Zlatoústý prohlášen za sesazeného. Císař toto rozhodnutí potvrdil a poslal nepohodlného kazatele do vyhnanství. Brzy ho však musel povolat zpět, aby uklidnil rozhořčení lidu. Došlo však k novým nepokojům a potyčkám mezi Janovými přívrženci a nepřáteli. Nový pokus o jeho sesazení na synodě se nezdařil. Nakonec císař znovu poslal Jana do vyhnanství, nejprve do Kúkússu v Malé Arménii (404). Protože však mohl odtud udržovat spojení s přáteli v Konstantinopoli a v Antiochii, dosáhl Theofil toho, že Jan byl vykázán až na místo Pityos na východním pobřeží Černého moře. Zemřel však ještě na cestě do nového vyhnanství v pontské Komaně (407).
Heslo převzato z knihy Slovník starokřesťanské literatury, kde najdete i přehled autorových spisů a českou literaturu do roku 2005.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

rané křesťanství

křesťanství

4. století

svatí

5. století



Copyright iEncyklopedie.cz