iEncyklopedie.cz

Z řec. parochos, »udělující« (lat. parochus). F. je správcem - farnosti, podílí se na Kristově službě tak, že vykonává službu učením, posvěcování a řízením ve spolupráci s ostatními - kněžími nebo - jáhny a v součinnosti s křesťany - laiky (CIC 519, CD 30). K tomu, aby byl někdo platně ustanoven f., se vyžaduje, aby byl knězem (CIC 521, par. 1), neboť se jedná o vykonávání plné duchovní péče, jež vyžaduje výkon odpovídající - kněžství.